Máme tady advent
Malé adventní rozjímání
Slovo "advent" se nyní skloňuje ve všech pádech a slyšíme ho několikrát denně. Dovolte mi malé předvánoční zastavení a připomenutí, co se za tímto krátkým a nenápadným slůvkem skrývá.
Advent je prvním obdobím církevního roku. Délka adventního období je vymezena čtyřmi adventními nedělemi, přičemž čtvrtá adventní neděle předchází Slavnosti Narození Páně (25. prosince). První adventní neděle, kterou období začíná, tedy připadá na některý z dnů v rozmezí 27. listopadu - 3. prosince. Čtvrtá adventní neděle naopak může připadnout i na 24. prosince.
Začátek adventu si neumíme představit bez adventního věnce se 4 svíčkami, kdy každou adventní neděli zapalujeme postupně jednu za druhou. Víte ale, co která znamená?
Na první adventní neděli zapalujeme první svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Na druhou adventní neděli zapalujeme tzv. betlémskou svíčku, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli zapalujeme svíci pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední svíčku, svíčku andělskou, která představuje pokoj a mír.
A jak vypadala Adventní doba dříve? Protože advent býval dříve dobou klidnou a ne časem plným shánění, byl dobou mnoha zvyků. Lidská pospolitost byla vidět při přástkách nebo dračkách peří. Vřelé sousedství dobré vypravěčky, ale i staříčci, naplňovali dlouhé podzimní večery veselými i vážnými příběhy. Já se každý rok ptám, proč ten obraz adventních večerů je stále v mé mysli, proč se každý rok k němu vracím? Není to ani tak nostalgie, je to cosi ze zapomenutého štěstí dětských let, kdy celá rodina měla na sebe čas. Otvírala se nám tajemství dávných příběhů, moudrost našich předků (třeba v příslovích a pořekadlech), byli jsme zařazeni do řetězu tradice. Lidé uměli zpívat a bavit se navzájem.
Oblíbeným adventním zvykem jsou dodnes adventní kalendáře.
Tento starý zvyk se původně jmenoval Jeruzalém a pocházel z Německa. Jeruzalém si děti dělaly samy. Vzaly dvě větší papírové čtvrtky vedle sebe, nakreslily na ně siluetu města, kostelní věže, brány, domy s nastřiženými okénky. Dvě čtvrtky papíru se zatočily k sobě do podoby válce a slepily se. Jeruzalém stál v rohu pokoje a navečer se sem umístila svíčka a byla-li jediným světlem, vrhala po stěnách tajemný stín. Najednou byli všichni uprostřed Jeruzaléma, děti otevíraly každý večer jedno okénko a s každým okénkem poslouchaly vyprávěný příběh. Jeruzalém stále víc zářil. Je to tedy hodně odlišné od dnešních adventních kalendářů, kde ze zvyků zbyl jediný - počet otevíraných okének.
Přejeme vám krásný čas adventní. Čas, kdy by každý z nás měl zvolnit a se svými blízkými si třeba každý večer otevřít jedno okénko s příběhem a s přibývajícími světýlky se naladit do tóniny přicházejících Vánoc.